Dana Beierová

Ve svých lekcích Dana propojuje dynamickou vinyasu s prvky terapie, soustředí se na sladění dechu s pohybem, nalézání vnitřního klidu a ukotvení se v přítomném okamžiku. Lekce mohou být silné i jemné, fyzicky náročné i odpočinkové, podle potřeby a záměru praktikujících. Jejím záměrem je pomoci svým studentům v sobě objevit vnitřní sílu a nadhled. Najít sám sebe.

Dana se s jógou potkala úplnou náhodou v roce 2002 a od té doby se jí intenzivně věnuje. V roce 2005 vystudovala v USA pod vedením mezinárodně uznávaného lektora Maxe Stroma  instruktorský kurz vinyasa flow jógy. Dodnes je pro ni Max velkou inspirací a učitelem nejen při jógové praxi na podložce, ale i v každodenním životě. V dalších letech vystudovala 300-hodinový Svastha Yoga Therapy Program s Ganeshem Mohanem. Lektorování se věnuje už více jak 10 let a v roce 2013 založila Jóga studio Poděbrady.

Více informací o Daně najdete na www.danayoga.cz

Jaká byla a je Tvá cesta jógy?

Jógu jsem potkala úplně náhodou v roce 2002. Moje kamarádka nás přihlásila na kurz aštanga jógy. Vůbec jsem netušila, do čeho jdu. Ale už od prvního pozdravu slunce, jsem byla nadšená a věděla jsem, že tohle mě bude bavit. A baví mě to už 17 let. Lektorů, kteří mě obohatili svými znalostmi a zkušenostmi je mnoho, ale nejvýznamnějším z nich je určitě Max Strom. Od něho jsem se naučila nejen základy vinyasa flow jógy, ale hlavně významu dechu jak v jógové praxi, tak v každodenním životě. A to je asi můj styl – flow jóga, ať už pomalá nebo dynamická, jemná nebo silná, ale vždy protknutá tkaničkou dechu, s přesahem do reálného bytí.

Jaká je Tvoje nejoblíbenější jógová pozice?

Pes hlavou dolů. Tohle je stálice mého repertoáru a odpověď, která se už roky nemění. Samozřejmě je mnoho úžasných pozic, které mě baví, inspirují, posouvají, vyzývají, ale tato zdánlivě banální pozice je pro mě prostě nej. Můžete si ji udělat kdykoli a kdekoli. Když mě bolí záda, narovná mě pes. Když mě bolí hlava, bolest se zmírní v psovi. Když mi věci přerůstají přes hlavu, v psovi získám nadhled. Když mi dochází trpělivost v banalitách, pes mě zklidní.

Jaký je Tvůj každodenní rituál?

Ranní hrnek kávy. Její vůně i chuť mi otevřou oči. Vím, že mnohem zdravější je po ránu sklenice vlažné vody s citronem. Zkoušela jsem ji, ale vydržím to vždy jen pár dní a stejně se přitom těším na hrnek dobré „brazilské“. Takže jsem se rozhodla, že si budu užívat svůj ranní rituál bez výčitek a den tak začíná příjemně a voňavě.

Jaká kniha Tě inspiruje?

Zcela určitě „Life worth of breathing“ od Maxe Stroma. V doslovném překladu „Život, který stojí za to dýchat“. Bohužel ještě není dostupná v češtině, ale pokud umíte jen trochu anglicky, zkuste se začíst. Stojí to za to!

Jaké je Tvé srdeční místo?

Domov. Místo, ve kterém žiju se svými dětmi. Ráda cestuji, nebo jsem neustále v „běhu“, a domov je zázemí, kde umím zastavit, na chvilku vypnout a dobít baterky.

Která barva je barvou Tvého šatníku?

Černá, bílá a džínově modrá. Jejich kombinace je nesmrtelná. Modrá mi prý jde k očím, ale to musí posoudit kolemjdoucí ☺. Nicméně v poslední době jsem překvapivě koupila několik kousků v růžové a nosím ji ráda (to „překvapivě“ souvisí s faktem, že všichni, kdo mě znají, vědí, že to není tak dávno, co jsem z růžové barvy měla kopřivku ☺).

Na čem ujíždí Tvoje chuťové buňky?

Když řeknu zelenina, tak se budete smát, ale já ji opravdu miluju a potřebuju ji ke každému jídlu, pomalu i k ovocným knedlíkům ☺. Ale to asi není „hřích“. Mezi ty patří určitě hořká čokoláda a víno.

Bez jaké věci nevyjdeš z domu?

Bez vůně. Mojí oblíbenou je už hodně let Chanel No. 5. A i když ji používám denně, neomrzí mě, na rozdíl od jiných značek. A tak zůstávám věrná už 20 let!

Jak Ti, v současné životní situaci, nejvíc pomáhá jóga?

Dnes a denně. I když není vždycky čas na jógovou praxi na podložce, vždy mě inspiruje při zvládání každodenních situací. Pomáhá mi ustát nesnadné nebo nepříjemné chvíle, učí mě mít ráda sama sebe v celé své nedokonalosti, nebýt na sebe tak přísná. Někdy je potřeba rozbalit podložku a vypotit to ze sebe, někdy stačí jen chvíli klidně dýchat, někdy mi psaní deníku pomáhá k sebereflexi, někdy krátká meditace přinese odpovědi na nevyřčené otázky. Důležité je naslouchat. Sama sobě, Bohu, vesmíru … nezáleží, jak si to nazveme, podstatné je, že otevřu srdce a jsem.