Terapeutická jóga

Před 12 lety, po rozsáhlém úrazu páteře, Eva hledala způsoby, jak se nenásilně vrátit do “normálního” života a jakým způsobem pracovat s trvalými následky, které její tělo postihly.

Před úrazem vždy vyhledávala dynamické, rytmické a rychlé sporty, jóga pro ní byla proto velkým šokem. Ale na svoji první lekci šla k Daně Beierové, a postupně začala objevovat benefity pravidelného praktikování. Některé ásany vyžadují pro ní značné úpravy, některé nesmí praktikovat vůbec. Proto v jejích lekcích kombinuje poznatky z oblasti rehabilitace, jógy a funkčního cvičení. Eva se zaměřuje hlavně na zvládnutí efektivního zapojení středu těla (hlubokého stabilizačního svalového systému páteře), techniku správného dýchání a jeho rozvoj pro zlepšení zdraví a nápravu nevhodných pohybových stereotypů. Těchto znalostí využívá i při dětských hravých lekcích.

Jóga se stala nezbytnou součástí jejího života. Je veškerou vědomou činností během dne i noci, tedy i prostředkem, jak pomoci lidem ke zdravého pohybu i mysli.

Jaká byla a je Tvá cesta jógy?

Velké hledání, neustálé učení a sebepoznávání. Po rozsáhlém úrazu páteře, jsem hledala způsoby jak se nenásilně vrátit do “normálního” života a jakým způsobem pracovat s trvalými následky, které moje tělo postihly.

Jaká je Tvoje nejoblíbenější jógová pozice?

Adhó mukha švánásana (pes hlavou dolů) pro mě je opravdu odpočinková. V pozici protahuji celou přední část těla a posiluji zadní stranu těla, paže, rozvíjí hrudní dech, zvyšuje kapacitu plic a zmírňuje depresi.

Jaký je Tvůj každodenní rituál?

Ranní sprcha, většinou se snažím, aby byla chladná, ale v zimních měsících je to většinou náročnější.

Jaká kniha Tě inspiruje?

Ráda si listuji v Knize o štěstí od Matthieu Ricard.

Jaké je Tvé srdeční místo?

Amed na Bali a jedna lavička v Poděbradech na „Čábelně“:o)

Která barva je barvou Tvého šatníku?

Jednoznačně černá, ale našli bychom i pár denimových kousků a určitě i nějaké zelené.

Na čem ujíždí Tvoje chuťové buňky?

Na výborném zeleném čaji, ale i na kávě a čokoládě.

Bez jaké věci nevyjdeš z domu?

Bez brýlí, jak dioptrických klasických, tak dioptrických slunečních. Mám hodně dioptrií a ještě mi nedělá dobře ostré světlo, takže bez nich opravdu ani na krok.

Jak Ti, v současné životní situaci, nejvíc pomáhá jóga?

„Normálně“ žít a pohybovat se.

Ve svých lekcích Dana propojuje dynamickou vinyasu s prvky terapie, soustředí se na sladění dechu s pohybem, nalézání vnitřního klidu a ukotvení se v přítomném okamžiku. Lekce mohou být silné i jemné, fyzicky náročné i odpočinkové, podle potřeby a záměru praktikujících. Jejím záměrem je pomoci svým studentům v sobě objevit vnitřní sílu a nadhled. Najít sám sebe.

Dana se s jógou potkala úplnou náhodou v roce 2002 a od té doby se jí intenzivně věnuje. V roce 2005 vystudovala v USA pod vedením mezinárodně uznávaného lektora Maxe Stroma  instruktorský kurz vinyasa flow jógy. Dodnes je pro ni Max velkou inspirací a učitelem nejen při jógové praxi na podložce, ale i v každodenním životě. V dalších letech vystudovala 300-hodinový Svastha Yoga Therapy Program s Ganeshem Mohanem. Lektorování se věnuje už více jak 10 let a v roce 2013 založila Jóga studio Poděbrady.

Více informací o Daně najdete na www.danayoga.cz

Jaká byla a je Tvá cesta jógy?

Jógu jsem potkala úplně náhodou v roce 2002. Moje kamarádka nás přihlásila na kurz aštanga jógy. Vůbec jsem netušila, do čeho jdu. Ale už od prvního pozdravu slunce, jsem byla nadšená a věděla jsem, že tohle mě bude bavit. A baví mě to už 17 let. Lektorů, kteří mě obohatili svými znalostmi a zkušenostmi je mnoho, ale nejvýznamnějším z nich je určitě Max Strom. Od něho jsem se naučila nejen základy vinyasa flow jógy, ale hlavně významu dechu jak v jógové praxi, tak v každodenním životě. A to je asi můj styl – flow jóga, ať už pomalá nebo dynamická, jemná nebo silná, ale vždy protknutá tkaničkou dechu, s přesahem do reálného bytí.

Jaká je Tvoje nejoblíbenější jógová pozice?

Pes hlavou dolů. Tohle je stálice mého repertoáru a odpověď, která se už roky nemění. Samozřejmě je mnoho úžasných pozic, které mě baví, inspirují, posouvají, vyzývají, ale tato zdánlivě banální pozice je pro mě prostě nej. Můžete si ji udělat kdykoli a kdekoli. Když mě bolí záda, narovná mě pes. Když mě bolí hlava, bolest se zmírní v psovi. Když mi věci přerůstají přes hlavu, v psovi získám nadhled. Když mi dochází trpělivost v banalitách, pes mě zklidní.

Jaký je Tvůj každodenní rituál?

Ranní hrnek kávy. Její vůně i chuť mi otevřou oči. Vím, že mnohem zdravější je po ránu sklenice vlažné vody s citronem. Zkoušela jsem ji, ale vydržím to vždy jen pár dní a stejně se přitom těším na hrnek dobré „brazilské“. Takže jsem se rozhodla, že si budu užívat svůj ranní rituál bez výčitek a den tak začíná příjemně a voňavě.

Jaká kniha Tě inspiruje?

Zcela určitě „Life worth of breathing“ od Maxe Stroma. V doslovném překladu „Život, který stojí za to dýchat“. Bohužel ještě není dostupná v češtině, ale pokud umíte jen trochu anglicky, zkuste se začíst. Stojí to za to!

Jaké je Tvé srdeční místo?

Domov. Místo, ve kterém žiju se svými dětmi. Ráda cestuji, nebo jsem neustále v „běhu“, a domov je zázemí, kde umím zastavit, na chvilku vypnout a dobít baterky.

Která barva je barvou Tvého šatníku?

Černá, bílá a džínově modrá. Jejich kombinace je nesmrtelná. Modrá mi prý jde k očím, ale to musí posoudit kolemjdoucí ☺. Nicméně v poslední době jsem překvapivě koupila několik kousků v růžové a nosím ji ráda (to „překvapivě“ souvisí s faktem, že všichni, kdo mě znají, vědí, že to není tak dávno, co jsem z růžové barvy měla kopřivku ☺).

Na čem ujíždí Tvoje chuťové buňky?

Když řeknu zelenina, tak se budete smát, ale já ji opravdu miluju a potřebuju ji ke každému jídlu, pomalu i k ovocným knedlíkům ☺. Ale to asi není „hřích“. Mezi ty patří určitě hořká čokoláda a víno.

Bez jaké věci nevyjdeš z domu?

Bez vůně. Mojí oblíbenou je už hodně let Chanel No. 5. A i když ji používám denně, neomrzí mě, na rozdíl od jiných značek. A tak zůstávám věrná už 20 let!

Jak Ti, v současné životní situaci, nejvíc pomáhá jóga?

Dnes a denně. I když není vždycky čas na jógovou praxi na podložce, vždy mě inspiruje při zvládání každodenních situací. Pomáhá mi ustát nesnadné nebo nepříjemné chvíle, učí mě mít ráda sama sebe v celé své nedokonalosti, nebýt na sebe tak přísná. Někdy je potřeba rozbalit podložku a vypotit to ze sebe, někdy stačí jen chvíli klidně dýchat, někdy mi psaní deníku pomáhá k sebereflexi, někdy krátká meditace přinese odpovědi na nevyřčené otázky. Důležité je naslouchat. Sama sobě, Bohu, vesmíru … nezáleží, jak si to nazveme, podstatné je, že otevřu srdce a jsem.